Naše republika slaví sto let od svého založení, proto chceme otevřít diskuzi o podobě české hymny. Vždyť právě při sportu zní nejčastěji! Společně s hudebním skladatelem Milošem Bokem jsme připravili nové nahrávky, včetně dvouslokové verze. Vznikly 4. prosince 2017 v historických prostorách Smetanovy síně Obecního domu, nahrál je Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK a nazpíval Kühnův smíšený sbor. Sólových partů se ujali Štěpánka Pučálková a Svatopluk Sem. Jak se vám líbí?
-
Vokální
verze -
Instrumentální
verze -
Dvě sloky: Instrumentální
verze s vokály
Kde domov můj
1. sloka
Kde domov můj,
kde domov můj.
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země česká, domov můj,
země česká, domov můj
2. sloka
Kde domov můj,
kde domov můj.
V kraji znáš-li Bohu milém,
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!
Historie české hymny
1834
Jedenadvacátého prosince odpoledne zhlédli diváci ve Stavovském divadle poprvé hru Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka od Josefa Kajetána Tyla. Zazněla v ní píseň Kde domov můj na hudbu Františka Škroupa. Píseň má dvě sloky. První popisuje krásy naší země. Druhá opěvuje lidi, kteří v ní žijí. Díky Karlu Strakatému a také Janu Křtiteli Píškovi, kteří ji hojně zpívali, se rozšířila a rychle zlidověla.
1859
V dobách habsburské monarchie začala být píseň Kde domov můj spontánně vnímána jako neoficiální česká hymna a symbol vlastenectví. Například v roce 1859 byli při jejím zpěvu rozháněni a zatýkáni pražští studenti. Záznamy z roku 1862 popisují, že při jejím zpěvu v Novoměstském divadle v květnu 1862 lidé povstali s vidinou toho, že jednou budou mít i vlastní stát.
1884
Píseň Kde domov můj slaví padesát let v Národním divadle. Přitom jen o pár let dříve se na ni snášela kritika kvůli chybějícímu duchovnímu rozměru, ale také přílišné lyričnosti. Básník Jan Neruda dokonce vybídl Bedřicha Smetanu, aby složil hymnu novou, ten to však odmítl.
1914
Píseň Kde domov můj zazněla při přísahách prvních českých dobrovolníků České družiny v Kyjevě a Roty Nazdar v Bayonne. Národní hymnu spontánně zpívali při odjezdu na frontu i vojáci českých pluků rakousko-uherské armády.
1918
Ještě stále neoficiální hymna provázela všechny důležité okamžiky zrodu samostatné republiky – zněla v ulicích, při prohlášení nezávislosti, při prezidentském slibu T. G. Masaryka. Zaznívá i slovenská část. V polovině prosince stanoví výnos ministerstva národní obrany, že bezprostředně po písni Kde domov můj následuje Nad Tatrou sa blýska. I další ministerská nařízení dávají hymně postupně vážnost a oficiální punc. I když se mezitím o podobě hymny diskutuje.
1920
Vláda usnesením potvrzuje, že státní hymnu tvoří dvojice písní Kde domov můj a Nad Tatrou sa blýska.
1927
Teprve nyní je stanoveno závazné hudební znění hymny.
1930
Upřesňuje se, že státní hymnu tvoří vždy první sloky obou písní – nejprve české písně, pak slovenské. Ve 30. letech zároveň znovu sílí diskuse o tom, zda by česká hymna neměla být jiná – bojovnější, údernější... Nebo zda by neměla vzniknout jedna píseň. Státní hymna však přečkala nacistický i komunistický režim.
1990
Česká národní rada v březnu přijímá vůbec první ústavní zákon o státních symbolech. Ke státnímu znaku, státní vlajce a státní pečeti byla přičleněna i státní hymna České republiky, první sloka písně Kde domov můj na hudbu Františka Škroupa a slova Josefa Kajetána Tyla. Federální shromáždění pak hymnou České a Slovenské Federativní Republiky prohlásilo hymnu České republiky a první sloku hymny Slovenské republiky.
1992
Blíží se rozdělení republiky. Státní hymnou České republiky zůstává první sloka písně Kde domov můj.
1993
Při únorovém slavnostním slibu prvního českého prezidenta Václava Havla zní poprvé samostatná česká hymna.
2008
Vznikly oficiální nahrávky české hymny v podání orchestru Národního divadla pod vedením Jiřího Bělohlávka. Sólové verze nazpívali Kateřina Kněžínková a Adam Plachetka. Autory úprav hymny byli Otakar Jeremiáš a Jaroslav Krček.